Před lety pravidelně vycházel anglický blog mladé autorky píšící krátké kreativní příspěvky na téma psychického zdraví. Blog vycházel pod pseudonymem, říkejme autorce třeba Liška. Liška i přes své vlastní problémy skrze blog pomáhala mnoha lidem. Vybudovala si velmi věrnou základnu fanoušků a v určité chvíli její Tumblr blog dosáhl téměř raketového růstu popularity.
V červnu 2014 se ale blog zastavil. Od té chvíle až dodnes nepřišla od Lišky jediná zpráva. Věrní fanoušci jí dodnes (rok 2020) občas napíší, že na ni myslí nebo že pro ně byla její tvorba důležitá. I na její neaktuální Facebookové stránce se jednou za pár týdnů objeví nový komentář, který má autorku pozvednout na duchu.
Při jedné diskuzi nad čajem mi tenhle příběh svěřila má drahá polovička s tím, že patří mezi ty, kteří si na Lišku občas vzpomenou. Zároveň se ale bojí, co se s ní tehdy stalo. Stejně jako její příznivci na crowdfundingové platformě Patreon, kteří autorce stále posílají několik desítek dolarů měsíčně, protože její tvorba pro ně byla tehdy tak důležitá.
Stále ještě se někdo párkrát za rok zeptá, jestli o Lišce někdo něco neví.
Po vyslechnutí příběhu jsem doufal, že Liška někde spokojeně žije, jen se prostě z nějakého důvodu musela vzdálit od příliš rychle populárního projektu. Ale nevěděl jsem to. A já tak nějak rád věci vím. Navíc jsem se do toho příběhu ponořil tak hluboko, že jsem v hlavě spřádal plány – pokud má Liška problémy, měli bychom nyní pomoci my jí, i kdyby jen symbolicky!
Vydal jsem se na cestu webem:
- Liška neměla potřebu sdělovat své skutečné jméno, ale Tumblr blog Lišky mě přivedl na její Patreon účet.
- Na Patreonu jsem zjistil její skutečné jméno.
- Pro dané jméno jsem našel několik desítek účtů na Facebooku a Instagramu. Potřeboval jsem další indicie.
- Jeden jediný starý rozhovor s Liškou mi v hledání indicií nijak nepomohl.
- Facebooková stránka jejího blogu taky ne. Ale pak jsem si uvědomil, že s pomocí nástroje Facebook Ads Library můžu zjistit země původu správců stránky – byly to Spojené státy.
- V nyní už značně zúženém seznamu Facebookových a Instagramových profilů jsem nalezl tři, které mohly patřit Lišce.
- V jedné z Instagramových fotek byl vyfocený notebook, který měl na sobě nálepky přibližně odpovídající zájmům Lišky. Ha!
- Uživatelské jméno tohoto účtu nebylo složeno ze jména autorky, místo toho šlo o jiné, velmi specifické slovní spojení – dejme tomu že mohlo vypadat zhruba takto: „antickeDrama“.
- Pro slovo antickeDrama (bez mezery) jsem našel několik účtů na různých serverech přesně s takovýmto uživatelským jménem.
- A pak jsem se zasekl… Nedařilo se mi už najít nic, čím bych dokázal propojit antickeDrama s Liškou. Nemohl jsem tedy vědět, zda jsem na správné stopě.
- antickeDrama mělo také svůj Tumblr blog, ale nebylo na něm ani slovo o Lišce. Oba blogy si nebyly ani vzdáleně podobné.
- Už jsem se to chtěl vzdát, ale když jsem se zvedal od klávesnice, napadlo mě podívat se na blog antickeDrama do archivů Google. Ve výsledcích vyhledávání jsem na straně 8 našel Googlem archivovaný ale na Tumblr už neexistující příspěvek: „Dnes jsem pro své kamarády napsala nový příspěvek s moudrou Liškou…“
Celou tu ‚cestu‘ jsem podniknul kvůli skutečnému zájmu o to, jak se Lišce daří, ale taky ze studijních účelů – pro ověření, že to jde.
Dobrou zprávou je, že Liška žije. Život pro ni není jednoduchý, nechce už být středem pozornosti, ale tvoří scénáře pro Youtube pořady a pomáhá s texty jiným autorům. Dokonce snad nyní pracuje pro Google. Má drahá polovička tak může klidně spát.
Špatnou zprávou je, že mi prolomení utajované identity autorky trvalo 60 minut. Podobným způsobem jsem při ‚firemním škádlení‘ v archivech Google našel již dávno zrušený web třídy základní školy jednoho z kolegů a on naopak našel mé básničky z doby, kdy mi bylo jedenáct.
Ať už na internet publikujete cokoliv, musíte počítat s nevyhnutelným: Co internet schvátí, to už nenavrátí.
